Web IIHF.com se s Andersenem telefonicky spojil po jednom z listopadových tréninků Ducks.

Jak jste zatím spokojený se svými výkony v dosavadním průběhu sezony?

V bráně se cítím dobře. Zatím jsem šťastný za to, jakým způsobem jsme odehráli své zápasy. Osobně jsem velmi spokojený a jsem rád, jak jsem se prozatím zabydlel v brance. Sice je stále pár věcí, na kterých musím zapracovat, ale jinak se mi daří velmi dobře. Nicméně je samozřejmé, že nemůžete být takhle brzo po startu sezony se vším naprosto spokojení.

Ne mnoho brankářů mělo v NHL hned na začátku svojí kariéry takový úspěch. Čím si to vysvětlujete?

Prozatím jsem hrál ve velmi kvalitních týmech. Všichni se snaží hrát tak, aby je trenér poslal na led i příště. Pak je jasné, proč jsou mé statistiky takové, jaké jsou. Samotný gólman vám nevyhraje tolik zápasů, pokud před ním není dobrý tým. V tomto ohledu jsem měl velké štěstí. Také musím ocenit práci našeho trenéra brankářů, Dwaynea Rolosona. Během své kariéry nasbíral spoustu zkušeností, které se mi teď snaží všechny předat.

Ohledně Rolosona. Ve svých 45 letech si málem 2. listopadu znovu zahrál v NHL, když vy jste byl mimo sestavu a vaše dvojka, John Gibson, se poranila během rozbruslení. Co jste si o celé této situaci myslel?

Byl to celkem bláznivý den. Hádám, že Roloson musel být svým způsobem připravený, že se do brány postaví. Samozřejmě, že situace, jako byla tato, jsou dost nešťastné. Většinou je nechcete moc vidět. Doufám, že se brzo dostaneme ze všech zranění, která náš tým sužují. Jsem o tom přesvědčen, bude to pro nás akorát vzpruha. Nikdy nechcete, aby se váš kolega takto nešťastně zranil.

Jak říkáte, Gibson zmešká vinou natažení třísel několik týdnů. Zatím vám ale sekundoval jako dobrá dvojka. Jak spolu vlastně vycházíte?

Jako člověka ho mám velmi rád. Je hodný a tím, jak je klidný, mi připomíná mě. Mimo led spolu vycházíme parádně. Je super mít v týmu dva mladé gólmany, kteří jsou zároveň spolu i se zbytkem dobrými přáteli.

Vaším vzorem byl Patrick Roya. Co vás vedlo k tomu, že jste si oblíbil zrovna jeho?

Měl jsem rád jeho mentalitu – chtíč vyhrávat každý večer. To na něm bylo tou přitažlivou věcí. Samozřejmě, že byl jedním z nejlepších brankářů, ale jeho myšlení…to je to, co na něm obdivuji nejvíce. K tomu jsem vzhlížel, už když jsem vyrůstal.

Kde jste se inspiroval při tvorbě vaší LEGO masky? Býval jste velkým fanouškem této hry?

Byl, ale nápad s LEGEM vlastně nepochází z mojí hlavy. Přišel s tím můj kreslíř Dave Gunnarsson. Jeho malby jsou skvělé a velmi kreativní. Pořád má nějaké nápady. Jelikož věděl, že jsem z Dánska, tak přišel právě s tímto tématem. LEGO bylo vymyšleno, alespoň myslím, přibližně hodinu jízdy od mého rodného města. Navíc je v Dánsku nesmírně populární. Společně se sourozenci jsme doma měli tuny LEGA v několika různých krabicích. Nakonec jsem si řekl, že je to parádní nápad mít na masce LEGO chlapíka, který staví z LEGA zeď.

A jak to bylo s vaší jinou maskou inspirovanou filmem Quentina Tarantina Gauneři?

Opět nápad Davea. Ale opravdu hustý nápad. Je to trochu drsnější než maska s LEGEM, trochu víc dospělácký. Jsem opravdu rád, že pro mě dělá masky právě Dave.

Jste i velkým fanouškem restaurace Teemua Selänneho v Laguna Beach, „Selänne Steak Tavern“. Jak tento podnik hodnotíte?

Je to velmi dobré menší místo. Otevřeli teprve loni. Já osobně mám moc rád steaky, takže si obvykle vystačím pouze s nimi.

Ohledně Selänneho vášně pro hokej, myslíte, že se ještě někdy pokusí o comeback?

To opravdu nevím. Jsem ale šťastný, že jsem měl možnost hrát s ním jednu sezonu v Anaheimu. Je jednou z největších hokejových osobností, takže to pro mě byl obrovský zážitek. Uvidíme, až čas nám ukáže.

Jaká je vaše oblíbená vzpomínka z dosavadních čtyř šampionátů, které jste odehrál?

To bude rozhodně můj první zápas na mistrovství světa 2010. Hráli jsme proti Finům a ten pocit po utkání byl neuvěřitelný.

Při výhře 4:1 jste předvedl 36 zákroků, k tomu nad druhé straně v brance byl Pekka Rinne. Asi hodně speciální zážitek. Nakonec jste navíc na MS skončili osmí, což je nejlepší dánský výsledek v historii světových šampionátů…

Ano, to, jak jsme vyhráli, patří k mým opravdu oblíbeným momentům. Trochu jsem vtipkoval se Samim (Vatanenem – finský obránce Ducks). On hrál tehdy za Finsko, takže jsem měl možnost se na něj trochu vytáhnout. I přesto, že jsme se tehdy ještě neznali. Pro celé Dánsko to byl tehdy velký zážitek.

Co váš výkon na šampionátu znamenal pro další vývoj kariéry?

Kdybych měl vybrat tento jeden určitý zápas, pro mě i celé Dánsko to znamenalo opravdu hodně. Navíc v Dánsku tehdy hokej sledovalo daleko víc lidí, než je normálně běžné. Opravdu to byl velký milník v mojí kariéře.

Kdo z dánských hokejistů je vaším nejlepším přítelem?

Velmi dobře se znám s Fransem Nielsenem a Peterem Reginem. Pochází z Heningu jako já, to platí i pro Nicklase Jensena z Vancouveru. V národním týmu i juniorských kategoriích jsem hrál s Larsem Ellerem i Mikkelem Bodkerem. Jsme přibližně stejně staří. Ale opravdu nejlépe se znám s Fransem a Peterem.

V roce 2018 bude Dánsko, respektive Kodaň a váš rodný Herning, hostit mistrovství světa…

To je naprosto skvělé. O pořadatelství jsme usilovali opravdu velmi dlouho a myslím, že jsme byli konečně schopni přesvědčit lidi, kteří hlasovali, že MS u nás by bylo pro Dánsko i pro mezinárodní hokej opravdu prospěšnou událostí. Pro naši zem to bude zajímavá možnost jak ukázat to, čeho jsme schopni. Myslím, že v pořádání budeme úspěšní. Kodaň je nádherná a Herning, i přesto že je samozřejmě menší, je krásný taky. Od doby, kdy jsem tam vyrůstal, jsem si ho opravdu zamiloval. Navíc se postavilo několik nových arén. Bude zajímavé sledovat, jak to celé pošlape.

A jak vidíte dánské šance kvalifikovat se na olympijské hry v korejském Pchongjangu v roce 2018?

Je to přeci jen ještě spoustu času, ale myslím si, že v celém systému mládeže máme spoustu mladých a talentovaných hráčů. S tím, že se stále navyšují i počty našich hráčů v NHL, máme v každé další kvalifikaci stále větší a větší šance uspět. Nicméně už v několika posledních kvalifikacích jsme byli opravdu blízko, ale nevyšlo to. Myslím, že příště už se to povede. Mezitím ale musím čekat a především se soustředit na své výkony tady v Anaheimu.