Ve svém komentátorském životopise už má za sebou celou řadu odkomentovaných šampionátů. Během nich prožil úspěchy i zklamání, ale také celou řadu překvapivých momentů. „První velké překvapení pro mě bylo na světovém šampionátu v Praze a Ostravě 2004, kdy si japonský hokejista napálil kotouč do vlastní sítě a posléze se ještě dvě desetiny sekundy radoval z gólu. Záhy se naskytl pohled na nešťastného hráče, který si uvědomil, co udělal. Celkově tento turnaj se mi moc líbil. Měl skvělou atmosféru nejenom v Praze, ale také v Ostravě, kde se o ni starali Slováci a Dánové. Ti druzí i přesto, že se šampionát jejich týmu moc nevyvedl,“ poznamenal.

Celá řada zajímavých mistrovství světa se ale nehraje pouze v České republice. Zejména premiérový turnaj v Kanadě byl zpočátku opleten celou řadou pochybností o tom, zda bude divácky atraktivní a adekvátně přijat zámořským publikem. „Pořadatelům se na tomto turnaji povedla jedna skvělá věc. Přesvědčili organizátory z IIHF, že se musí hrát na úzkém kluzišti, byť to dlouho vypadalo na to, že se bude hrát na širokém. Oni jim ale zkrátka a dobře řekli, že žádné široké hřiště připravit nedokážou. Následně se ukázalo, že i takový hokej má své specifické kouzlo,“ vybírá ze svých vzpomínek Dusík.

Proč právě šampionát v České republice? I na to se po zkušenostech z předchozích ročníků dá najít vcelku snadná odpověď. „Není moc smutnějších věcí v hokeji, když se zápas hraje před sotva poloprázdnou halou. Mluvím teď o šampionátech společně pořádaných ve Finsku a ve Švédsku. Hokej má být show pro lidi, představení, které láká do hlediště své návštěvníky. Teď fabuluji, ale i zápasy typu Dánsko – Rakousko si zaslouží být sledované. Česká republika má velice širokou diváckou základnu, hokej zde má dlouholetou tradici a je na čase, aby se světový šampionát přemístil po letech právě sem,“ uzavřel známý komentátor Michal Dusík.