Mezinárodní federace ledního hokeje

Hanlon v rozhovoru

Hanlon v rozhovoru

Nemohli jsme jinak než předvést to nejlepší

Zveřejněno 18.08.2014 18:18 GMT+2 | Autor Martin Merk
Když Bělorusové potřebovali na domácím ledě uhrát nejlepší výsledek v historii, mohli se spolehnout na svého nejúspěšnějšího kouče - Glena Hanlona.

Hanlon zvádl nasměrovat tým od pokraje vyřazení v minulém roce až do letošního čtvrtfinále v Minsku. S IIHF.com mluvil o domácím mistrovství světa 2014, i o své nové práci ve Švýcarsku před nadcházejícím mistrovstvím světa v roce 2015 v Praze a Ostravě.

Jste nejúspěšnějším trenérem v běloruské historii na mistrovstvích světa, když jste teprve potřetí dovedl tým až do čtvrtfinále. Když vezmete v potaz předchozí neúspěšné roky, překvapil vás výkon vašeho týmu v Minsku?

Nebyl jsem překvapen. Před turnajem jsem cítil, že každý může porazit kohokoliv. Věděl jsem také, že to bude těsné, a že budeme potřebovat i kousek štěstí. Naši zkušení hráči tým perfektně vedli, obdivuhodně se vypořádali s tlakem domácího prostředí. Naši mladí obránci ze Severní Ameriky, které jsme přidali do týmu, měli sebevědomí a náš tým si začal věřit.

Jak velká byla výhoda domácího prostředí? Cítil jste nějaké změny v práci s týmem?

Tlak domácího prostředí vám může pomoci, ale také i uškodit. V prvním zápase pro nás bylo obtížné dostat se do pohody a hrát. Po druhém utkání, které jsme vyhráli, jsme si pomalu začali užívat to, že hrajeme doma. V některých chvílích se nám dostávalo takové podpory, že prostě nebylo možné, abychom nepředváděli to nejlepší. Nakonec to pro nás opravdu byla výhoda a já vím, že si hráči budou pamatovat to, že byli na ledě během mistrovství světa v Bělorusku, jako jeden z nejlepších momentů kariéry.

Minsk stanovil nový rekord v celkové návštěvnosti turnaje. Vnímali jste euforii a atmosféru nejen domácích, ale i zahraničních fanoušků všude ve městě?

Pokračovat ve čtení

Smaozřejmě jsem to cítil. Byl jsem ve městě celý rok před turnajem a bylo zde hodně příprav. Myslím si, že svět si ani neuvědomuje, jak důležitý je hokej pro lidi v Bělorusku. Je to tam stejné, jako ve všech zemích, které patří k hokejové špičce. Lidé se nemohli dočkat, až turnaj doopravdy přijde. Organizační výbor i dobrovolníci udělali vše pro to, aby turnaj proběhl hladce.

Co bylo klíčem k tomu, aby váš tým předvedl nadprůměrný výkon v Minsku?

Hráli jsme s maximálně týmovým pojetím. Naši nejlepší útočnící poctivě pracovali v obraně. Všichni před turnajem zpochybňovali naši obranou hru, ale kluci to vzali jako výzvu a předvedli špičkový výkon. Vladimir Děnisov byl na vrcholu, byl vzorem a obráncem, který byl schopný odehrát 25 minut.

Měli jsme dva zápasy, kdy byl Vitalij Koval pod extrémním tlakem. Když onemocněl, zastoupil jej Kevin Lalande a vedl si výborně. Usilovně pracoval aby byl na turnaj připravený a když dostal šanci, chytl ji a zůstal gólmanem číslo jedna. Během turnaje se útok Kaljužnyj, Grabovskij a Kosticyn zařadil mezi ty vůbec nejlepší a tito hráči byli pořád hrozbou pro soupeře. Také nám několika příhodnými góly pomohl Andrej Stěpanov. Hlavní věcí bylo, že každý přijal svoji roli a hrál podle toho.

Když je hokej národním sportem a prezident země se přijde podívat na zápasy, je to pro hráče a realizační tým určitě něco víc, než normální mistrovství světa. Jak jste pociťovali tlak a jak jste se s tím vypořádali?

Je to stejná situace, se kterou se na MS setkává každý domácí tým. Celý rok jsem říkal hráčům, že buď té atmosféry využijeme, nebo nás to pohltí. Naše vůdčí osobnosti odvedly výjimečnou práci, když dokázaly každého nabudit, hrát tvrdě a přijmout výsledky jako muž.

Který zážitek z mistrovství světa vám navždy zůstane v paměti jako ten nejsilnější?

Zcela určitě to byla atmosféra na lavičce po zápase s Lotyšskem, který nás posunul do čtvrtfinále. Nikdy jsem nezažil na stadionu takový hluk.

Minsk znáte mnoho let - co říkáte na atmosféru ve městě a jak podle vás zapůsobili místní lidé na zbytek světa? Změnilo mistrovství světa něco?

Věděl jsem, že to bude skvělé. Město je čisté, bezpečné a hezké. Lidé se ptali: "Je to takhle jen během turnaje?" Odpověď je: "Ne". Tvrdě pracují, aby město takhle vypadalo po celý rok. A navíc je to každý rok lepší a lepší.

V Minsku jste také dal najevo, že po šampionátu přesídlíte ke švýcarskému národnímu týmu. Proč jste se rozhodl pro změnu?

Rozhodl jsem se takhle dávno před turnajem. Vedlo mne k tomu mnoho důvodů. Hokejových i rodinných, žádný osobní. Moji asistenti Eduard Zankovec a Oleg Mikulčuk byli dobrými přáteli a mohl jsem se o ně opřít. I náš zdravotnický personál byl výborný a tvrdě pracoval na tom, aby vše bylo bezchybné. Měl jsem i dobrý vztah s běloruskými hráči, se kterými jsem strávil mnoho let.

Některé věci byly více náročné. Část mojí práce bylo pomáhat s programem pro hráče v kategorii do 20 let a dalším trenérům. Tím, že jsem nemluvil rusky, to bylo celé ještě náročnější. Program pro mladé hráče je klíčový a já jsem si myslel, že by bylo výhodnější, kdyby trenér mluvil rusky a neměl tak problémy s komunikací.

Pracovat každý den v kanceláři hokejového svazu znamenalo další práci pro mé kolegy, kteří mi pomáhali s každodenními úkoly. Všichni byli skvělí, ale mně nepřišlo fér, abych je takto zaměstnával každý den.

Poslední a nejdůležitější důvod je ten, že můj syn je v důležitém věku ve svém životě, který vyžaduje určitou školní a rodičovskou péči. Chtěli jsme být pohromadě jako rodina a dopřát mu nejlepší možné vzdělání. O tom jsme rozhodli ještě před tím, než přišla nabídka ze Švýcarska. Když se poté objevila, všechny tyto zaležitosti se samy vyřešily. Být součástí programu rozvoje mládeže je vzrušující a motivující. Je pro mě důležité, abych se učil německy, ale i s angličtinou se domluvím s více lidmi, než tomu bylo doteď, a nepotřebuji k tomu překladatele.

Informace o tom, že jednáte se Švýcary, se dostala ven v průběhu mistrovství světa. Jak jste se s tou situací vypořádal? Neublížilo vám to?

Vybudoval jsem si s hráči velice silný vztah. To umožňuje vyřešit i takové věci diskusí. Mluvil jsem s lídry týmu, kteří na tom jsou dobře s angličtinou, a řekl jsem jim, že pokud by byl nějaký problém, jsem připraven o tom mluvit s celým týmem. Řekli mi, že s tím žádný problém nemají a že se o tom téměř nebavili. Takže to žádné problémy nezpůsobilo.

Převezmete švýcarský národní tým, který senzačně získal stříbro v roce 2013, ale nedostal se do čtvrtfinále ani v Soči, ani v Minsku. Kam byste realistickým odhadem zařadil Švýcarsko na žebříčku hokejových zemí a jaké jsou vaše úkoly pro nadcházející roky?

Je zde jen malý rozdíl mezi vítězstvím a porážkou na MS. Líbí se mi, jak funguje světový žebříček (World Ranking), protože akumuluje body za delší časové období. Jsme ve správné skupině týmů. Sean Simpson udělal dobrou práci, když rozšířil počet hráčů, ze kterých se skládá tým na turnaje. Týmy U18 a U20 se nadále zlepšují a je tam vidět progres. Domácí liga se zvedá společně se silným zázemím a kvalitními trenéry. To jsou všechno důležité faktory. Z mého pohledu je nejdůležitější kvalitní domácí soutěž, která připraví hráče na měření sil s těmi nejlepšími. Já mám krátkodobé i dlouhodobé cíle. Důležité jsou ty krátkodobé. Teď je důležité, abych se potkal s hráči a oni zjistili, co ode mne můžou očekávat a co čekám já od nich.

Slogan vašeho představení ve švýcarských médiích zněl "Vítejte na palubě", zatímco jste se skutečně nacházel na lodi na hladině Curyšského jezera. Jaký to je pocit, být u kormidla švýcarského národního týmu a jaké jsou vaše dojmy z prního pobytu?

Byl to zábavný a jedinečný nápad na tiskovou konferenci. Každý si to užil. Švýcarský hokejový svaz je velice dobře organizovaný a soustředěný na každý detail. Všechno bylo uspořádáno tak, abych toho co nejvíce stihl.

Je vidět, že zde všechny práce baví, a za národními týmy tak stojí další velice silný tým. Pokud máte takovou skupinu lidí, je trénování daleko jednodušší. Umožňuje to hráčům i trenérům soustředit se pouze na hru na ledě. My máme silný tým velice schopných lidí, kteří řeší věci, které se dějí mimo led. I Curych je krásné město, ale to už jsem věděl předem. Moje rodina už se na život ve Švýcarsku těší.

Jaké budou vaše další kroky s národním týmem? Stěhujete se do Švýcarska napořád?

Ano, budeme zde bydlet. Je to náš nový domov a moje rodina se sem už těší. Rodina za mnou dorazí v srpnu, já už jsem tu od července. Moje žena se uvolní z práce učitelky ve škole, můj syn se těší na to, až uvidí nový hokejový program a také na sjezdovky ve švýcarských alpách. První krok je pořádně se zabydlet a najít školu pro našeho syna. Máme důležitý kemp s kategorií U20 a také zahajovací víkend s hráči a sponzory.

Moje hlavní priorita je setkat se s hráči. Nyní sleduji zápasy z loňského ročníku NLA a také zápasy národního týmu, abych mohl vyhodnotit, jak efektivně využít hráče, které máme k dispozici. S tím mi pomáhá asistent John Fust, který má s hráči bohaté zkušenosti. Naše kancelář je v Curychu a syna mého škola je v oblasti Zugu, takže tam také budeme hledat bydlení.

Švýcarsko mělo trenéry, kteří formovali jeho styl dlouhé roky. Jak bude tým a jeho herní styl vypadat pod vaším vedením v následujících letech?

Tito trenéři (Sean Simpson a Ralph Krueger) pracovali tvrdě, aby dali dohromady zajímavý tým. Švýcarská domácí soutěž je rychlá a zábavná. Z toho důvodu musím pracovat na tom, aby tohle byly i přednosti národního týmu. Musíme se stále zdokonalovat a přidat několik mých prvků, ve které opravdu silně věřím. Tito dva kouči položili pevné základy, na kterých stavěli. Já musím nyní pokračovat, abych umožnil hráčům hrát na jejich nejvyšší možné úrovni.

 

Zpět do přehledu

Oficiální partneři Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji 2015