Oficiální hlavní sponzor
Oficiální sponzoři
Oficiální partneři
Novotný chce na své MS č. 8
Novotný chce na své MS č. 8
Rozhovor s několikanásobným medailistou z MS
Jednomu by se mohlo zdát, že po takovém kvantu zápasů v reprezentaci, už to ani Jiřího Novotného nemůže bavit. Chyba lávky. Zkušený forvard, který si před dvěma lety dokonce připnul na dres během MS kapitánské céčko, má stále pro co hrát. A obzvláště během letošní sezony, kdy se šampionát koná v Čechách. Takovému lákadlu, jakým domácí MS bezpochyby je, odolá málokterý český hráč, natožpak Novotný.
Do začátku šampionátu nezbývají ani dva měsíce. Spousta hráčů říká, že na mistrovství nemyslí, že se soustředí na sezonu v klubu. Jak je to ale u vás?
Tak samozřejmě, že na to myslím. Domácí šampionát? Kdo by se netěšil. Budu bojovat o to, abych se dostal na svoje osmé mistrovství, na to nejdůležitější a nejkrásnější, jaké pro mě jako pro Čecha může být.
Jak říkáte, byl by to už váš osmý šampionát. Krom toho jste odehrál po dvou mistrovství U18 a U20. Jak právě na tyto začátky vzpomínáte?
Vzpomínám na to rád, protože to byly vůbec první šampionáty, kterých jsem se zúčastnil. Byly to ještě takové ty mládežnické kategorie, kdy jsme to moc nevnímali. První seniorský šampionát, na který jsem jel, byl v Rusku v roce 2007 ještě za trenéra Hadamczika. A to už je pěkně dlouhá doba. Nejsem taky nejmladší, tak uvidíme, jestli třeba ten letošní turnaj bude můj poslední. Každopádně kdybych jel, tak by to byl společně s olympiádou v Soči vrchol mojí kariéry.
Přeci jenom už máte něco odehráno, jak v Evropě, tak i v zámoří. Schováváte si třeba nějaké puky na památku?
Mám puk z NHL, ten mi nechali udělat. Pak mám puky ze všech mistrovství světa, na kterých jsem hrál. To si vždycky beru ten oficiální.
A máte je někde vystavené?
Zrovna nedávno jsem dostavěl barák, tak mám vystavené všechny dresy národního týmu, kterých vlastním opravdu dost, jelikož jsem hrál i v některých retro dresech. Pak tam mám i všechny dresy týmů NHL, ve kterých jsem působil. Manželka mi je vždycky sbírala. Teď už na ně mám i v domě prostor, protože předtím jsme pořád cestovali, tak nebyla šance si to nějak trvale v bytech vystavit.
Medaile tam máme s společně s dresy vystavené taky?
Ty mám taky tam. Taky jsou vystavené. Nejcennější je asi ta zlatá z Německa 2010. Všechny jsou sice krásné, ale zlato je zlato. K tomu, abyste vyhráli, je potřeba i štěstí, což my jsme právě na německém mistrovství měli.
Vzpomenete si, kde vaše reprezentační kariéra vůbec začala a kdy jste se v reprezentaci poprvé střelecky prosadil?
Ty jo..(přemýšlí). Myslím, že mi bylo nějakých 18 let, hrával jsem ještě za České Budějovice a nároďák tehdy trénovali Augusta s Martincem. První gól jsem dal v utkání proti Švýcarům a to už je nějakých 14 let. To je ale strašně dlouho, co? Pak jsem měl v repre chvíli pauzu, protože jsem hrál v zámoří na farmách, takže jsem se do národního týmu znovu vrátil až na zmiňovaném šampionátu v roce 2007.
Bavíme se tu sice o tom, jaké množství úspěchů jste posbíral s reprezentací, nicméně na klubové úrovni vám zatím není vůbec přáno…
Tohle mě dost mrzí. Loni jsme byli hrozně blízko se Lvem. Za moji kariéru jsem nikdy nebyl titulu blíže. Padli jsme až v sedmém zápase, takže to nás neskutečně mrzelo. Holt na to stále čekám, podobný úspěch mi stále chybí. Ale jak říkám, někdy je k tomu potřeba i štěstí a to jsme loni v sedmém zápase neměli. Na druhou stranu ještě nejsem tak starý, sice se mi to už taky krátí, nicméně šanci pořád mám. Momentálně hraju v kvalitním týmu, tak uvidíme, jak se nám povede v play-off.
Před sezonou jste zamířil do Lokomotivu Jaroslavl a alespoň, co se statistik týče, se vám poměrně daří. Jak je to ale po osobní stránce?
Jsem tam moc spokojený. Byl jsem celkem překvapený, že město je tak pěkné. Oproti Moskvě tam navíc nejsou zácpy, za což jsem velmi rád. Mám tam všechno, co k hokeji potřebuji. Od klubu jsem dostal hezký byt i auto. Máme pěkný zimák i dobrý tým, i vedení je výborné. První pocity poté, co jsem tam přijel, byly sice divné, protože jsem tam nikoho kromě Martina Thörnberga neznal, jenom sem tam nějaké tváře z reprezentace.
V týmu jste navíc jediný Čech. To zrovna pro vás jako věčného vtipálka asi není zrovna nejlepší varianta…
Příjemné to pro mě sice není, ale už je to taky lehčí, když jsem se naučil rusky. Navíc je to vůbec poprvé, co jsem takhle jediný Čech v týmu. Jak v Americe v NHL nebo na farmách, pak i v KHL, se mnou v týmu vždycky nějací další Češi byli.
Na konci listopadu do Lokomotivu přišli Petri Kontiola a Andrej Loktionov. Vy jste se tak z první lajny a od spoluhráčů ve formaci, na které jste byl zvyklý, musel přesunout až do té třetí…
To sice ano, ale i přesto, že jsem se posunul dolů, tak mi ice-time zůstal. Dokonce jsem hrál možná ještě víc, protože jsem chodil na přesilovky s první lajnou, hrál jsem i první oslabení. Takže se toho moc nezměnilo, akorát před play off se to trochu proházelo. Nicméně všechny naše lajny jsou dost vyrovnané, takže nemusíme koukat na to, kdo jde na led jako první a kdo naposled.
Zpátky k reprezentaci. Na jaké ze sedmi mistrovství, které jste odehrál, vzpomínáte nejraději? Ne třeba z pohledu toho, jakého úspěchu jste dosáhli, ale z toho, jaký byla na šampionátu atmosféra, zázemí, fanoušci…
Samozřejmě že nejraději vzpomínám na Německo, ale nejenom pro mě, ale i pro další kluky, bylo nejkrásnějším mistrovstvím to o rok později v Bratislavě. Bylo to blízko Česka, takže jsme se během našich zápasů cítili téměř jako doma. Čechů jezdilo hrozně moc, pokaždé jich byl plný barák. Tak to bylo super. Celkově to bylo velmi povedené mistrovství, měli jsme tam neskutečně našlapaný tým, prohráli jsme až v semifinále se Švédy. Nakonec jsme v zápase o bronz porazili Rusy, myslím, že to skončilo nějakých 7:3. Ale byla to škoda, v Bratislavě jsme měli na to vyhrát.
Když už mluvíte o porážce od Švédů. Která prohra v reprezentaci vás bolela nejvíce?
Řekl bych, že to bylo právě toto semifinále se Švédy. Samozřejmě, že vypadnout ve čtvrtfinále taky není nejlepší, ale prohrát v semifinále je snad ještě víc na prd. Možná když o tom tak přemýšlím…tak nepříjemná taky byla semifinálová porážka se Slováky na mistrovství ve Finsku a Švédsku v roce 2012.
Zpět do přehledu
