Oficiální hlavní sponzor
Oficiální sponzoři
Oficiální partneři
Vzpomínka na Tichonova
Vzpomínka na Tichonova
Odkaz legendárního kouče zůstane navždy
Odchodem Tichonova ztratila hokejová mezinárodní rodina svého nejvíce vyznamenaného kouče ve své historii. Moskveský rodák ve své éře, kdy vládl na sovětské a poté ruské střídačce, dovedl národní tým své země ke třem zlatým medailím z olympijských her a osmi titulům mistrů světa v letech mezi roky 1979 a 1992 a také zlaté medaili na Kanadském poháru 1981. Získal rovněž stříbro jak na olympiádě, tak na mistrovství světa. Navrch přidal ještě dva bronzy ze světových šampionátů.
Narodil se v Moskvě v roce 1930 a odmala se věnoval sportu – hrál fotbal a samozřejmě lední hokej. Svou hokejovou kariéru na vrcholové úrovni začal na pozici obránce v týmech VVS MVO Moskva a Dynamo Moskva a čtyřikrát v řadě vyhrál titul národního mistra (1951-1953 s týmem VVS, o rok později s Dynamem), ale vždy bude ceněný vice za svou neuvěřitelně úspěšnou trenérskou kariéru.
Svou první zkušenost na pozici kouče získal jako asistent u týmu Dynama Moskva a u sovětského národního týmu na zimní olympiádě v roce 1968. Poté už jako hlavní lodivod vedl Dinamo Riga a s Lotyši dosáhl na třetí místo v tehdejší sovětské lize.
Tento pozoruhodný úspěch v Rize mu zaručil možnost výběru vrcholné pozice v SSSR. V roce 1976 se Sověté rozhodli neposlat na Kanadský pohár plnou sestavu a vice se soustředit na nadcházející olympiádu a místo hlavního kouče Borise Kulagina vyslali do Severní Ameriky právě Tichonova, který tak získal svou první šanci vést tým na mezinárodním kolbišti.
Sovětský tým získal bronzové medaile za výběrem Kanady a Československa, ale Tichonov si díky tomu počkal už jediný rok a poté získal nejvlivnější trenérskou pozici v zemi. V roce 1977 se dostal do čela armádního týmu CSKA Moskva a ve stejném roce převzal i národní tým. U toho vydržel neuvěřitelných 17 sezón v řadě, u moskevského CSKA dokonce ještě déle.
Pokračovat ve čteníNa svém prvním turnaji pod Tichonovým vedením Sověti v Praze v základní skupině skončili na druhém místě, když podlehli domácím Čechoslovákům, ale v boji o medaile soupeři porážku vrátili a po třech letech se radovali ze zlatých medailí. Poté už národní tým SSSR sbíral medaile na každém světovém šampionátu a na zimní olympiádě až do roku 1992. A co víc, hodnota těchto medailí byla zlatá.
Na konci své mezinárodní trenérské kariéry (po rozpadu SSSR) vedl Tichonov také národní výběr nástupnického Ruska.
V roce 1992 byl to Alberville na zimní olympiádu vyslán “Jednotný tým”, aby reprezentoval bývalé státy Sovětského svazu, které byly součástí Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States – CIS), ale na rozdíl od ostatních byl ten ruský tvořen převážně ruskými rodáky s jednou výjimkou – Lotyše Daria Kasparatise, který se rozhodl za ruské barvy hrát i v následujících letech.
Tichonov vedl ruský národní tým na světovém šampionátu v roce 1992, na olympijských hrách 1994 a o deset let později na mistrovství světa.
Konec éry Sovětského svazu vyznačil I významný mezník v Tichonově kariéře – měnily se jak poměry v Rusku, tak styl trénování. Nastala nová éra, v níž pro trenéra kteréhokoli národního celku je prakticky nemožné vyrovnat nebo překonat Tichonovy rekordy.
Tichonov, který dovedl celek CSKA ke třinácti titulům sovětských šampionů (1977 – 1989) a stejnému počtu výher na Evropském poháru (1978-1990), ukončil svou kariéru v 73 letech v roce 2004, kdy znovu vedl CSKA a zaznamenal comeback rovněž na mezinárodním poli. To ruský národní tým vedl na mistrovství světa v Praze.
V roce 1998 byl uveden do Síně slávy IIHF stejně jako do ruské Síně slávy. Byl pro své úspěchy mnohokrát oceněn, rovněž je držitelem Řádu Lenina, Řádu Listopadové revoluce, Řádu Cti, Řádu Přátelství a mnoha dalších.
V minulém roce Tichonov utrpěl ztrátu svého jediného syna Vasila po nehodě v jeho bytě. Ten přežili Vasilova manželka Tatyana a jejich děti. Vnuk Tichonova, Viktor, rovněž hraje hokej a byl členem týmu, který na mistrovství světa 2014 v Minsku získal zlaté medaile. Zahrál si také na olympiádě v Soči.
Několik posledních měsíců ruská media spekulovala o Tichonově zdravotním stavu, přestože se veřejnosti nevyhýbal. Nenechal si ujít ani olympiádu 2014 nebo doprovodil svého vnuka Viktora na kremlinskou prezidentskou recepci po mistrovství světa 2014.
Tichonov byl hospitalizovaný 29. října a zemřel toto pondělí vinou zástavy srdce, ale jeho jméno nadále bude symbolizovat neuvěřitelný odkaz a legendu, kterou nebyl jen pro sovětský a ruský hokej, ale pro hokej jako takový.
Zpět do přehledu
