Zápas, ve kterém o nic nejde? Omyl. Češi mají sice třetí místo ve skupině jisté, v úterý ale rozhodně nebudou mít proti Švýcarům o motivaci nouzi. Poslední zápas základní skupiny rozhodne, s jakou náladou půjde Růžičkův tým do čtvrtfinále. Zároveň také ukáže, jak se Čechům podařilo vypilovat dosavadní herní nedostatky.

A pak je tady ještě jedna motivace - kdysi podceňovaní Švýcaři už dávno nejsou na velkých akcích jenom do počtu a dlouhodobě to dokazují i českému týmu. „Posledních pár let se nám proti nim moc nedařilo. Porazili nás na olympiádě i před dvěma lety ve Švédsku,“ připomíná Jakub Voráček.

Češi naposledy zvítězili nad hokejisty s bílým křížem na hrudi na šampionátu v roce 2008. „Mají dobrou obranu a napadají. My musíme hlavně dobře a rychle bruslit,“ nabádá kapitán mužstva. Důležité pro český tým bude taktéž zachytit začátek utkání, který je na turnaji zatím problémový.

Podle trenéra Růžičky pramení špatné úvody z přemíry snahy před domácím publikem. Následně pak inkasuje naopak český tým. „Všechno jsme si řekli a ukázali. Musíme hrát víc spolu a nesmíme být tak roztahaní po celém hřišti. Kluziště je tady obrovské, pak tam propadáme a jsou z toho přečíslení,“ uvědomuje si obránce Petr Čáslava, který v Praze hraje už svůj osmý šampionát.

Asistent trenéra Ondřej Weissmann mluvil po pondělním tréninku i o hře obranných řad, kterou by český tým před rozhodujícími zápasy rád zdokonalil: „Pomalu otáčíme hru a vracíme se s pukem do vlastního pásma. Dáváme potom i pomalé přihrávky. Potřebujeme, aby útočníci měli čas na rozhodnutí,“ řekl.